Když jsme s kolegou přemýšleli nad nějakým tématem pro náš článek na blog, navrhl jsem zpracovat úvahu nad tématem sousedských vztahů a jejich nové úpravy v občanském zákoníku, který vešel v platnost k 1.1.2014. Jelikož jsem zákoník detailně četl již dopředu a účastnil se několika seminářů s ohledem na jeho praxi, tento článek jsem uveřejnil již v létě 2012 na stránkách firmy, kde pracuji. Věděl jsem, že sousedské vztahy bývají předmětem mnoha sporů, nicméně netušil jsem, jak „hodně“ se u nás vlastně neumíme domluvit.
Musím říct, že k žádnému jinému tématu, na kterém jsme pracovali, se nám nikdy neozvalo tolik klientů s dotazy, jako právě na toto téma. A to je dost smutné. Přitom v drtivé většině případů by pomohlo si jen se sousedem sednout, pozvat jej na dobrou orosenou sklenku místního moku a problém by mohl být vyřešen. Ale ono ne. To si raději utíkáme stěžovat k soudu, či na policii, nebo na místní správní úřad. A nejhorší je, že z některých dotazů tak trochu čiší jakási temná zášť, radostné zadostiučinění. Pár těch pikantnějších dotazů vybírám níže:
Jeden čtenář se ptal, zdali musí umožnit sousedovi přístup na svou nemovitost, aby mu umožnil opravit si svůj dům a jestli může po sousedovi chtít peníze. Rozumíte tomu? Představte si tu situaci, kdy například chcete z jedné strany zateplit dům, aby vám v zimě neutíkalo teplo, ale potřebujete na určitou dobu přístup na sousední pozemek. Zazvoníte na souseda s tím, jestli byste mohl na chvíli použít jeho pozemek a že pak všechno samozřejmě dáte do původního stavu a ono ejhle, soused se bude ošívat, a nakonec budete muset zaplatit stavební firmu, a ještě platit sousedovi, že vás pustil na chvíli na jeho pozemek. Tímto tempem budeme za chvíli platit za čerstvý vzduch. Když to bude foukat z jihu na sever, bude soused dávat peníze mě a když naopak, tak budu zase platit já jemu. Jen doufejme, že nebude většinu roku foukat severní vítr.
Další soused nás svým dotazem trochu šokoval, protože se tázal na případ, kdy z jeho ovocných stromů padají plody na sousední pozemek a byl rozčarován nad tím, že mu je soused hází zpátky na jeho pozemek, a tak mu jej znečišťuje. Argumentoval tím, že přece, když to ovoce spadne na jiný pozemek, tak se stává vlastníkem toho ovoce majitel toho pozemku, kam dopadlo, takže mu vlastně soused svým majetkem poškozuje jeho pozemek. Neztratili jste se v tom popisu? Mě také chvíli trvalo, než jsem se zorientoval, ale asi spíše z toho šoku. Chápete to? Jen si představte, že byste si pořídili stádo ovcí, poslali je každý den sousedovi na jeho zahrádku (samozřejmě bez jeho dovolení), kde by mu to trochu pošlapali, nechali mu tam pár „dárečků“ a od souseda byste čekali, že si to přece uklidí, protože to je na jeho pozemku. Logika tohoto uvažování je dech beroucí.
Časté případy neshod bývají i v tom, že když máte dům u hranice pozemku a chcete si jej zateplit, musíte překročit o cca 10 cm hranici. Jistě, mnoho lidí to řeší domluvou, někteří i písemnou (což považuji s ohledem na potomky jako lepší řešení), ale jinde ne, a ne se domluvit a soused trvá na rozdělení pozemku na pruh o 10 cm, který si od něj musíte odkoupit.
Mezi další zajímavé dotazy patřila dvojice, kdy se nás jeden den někdo ptal na to, co má dělat s větvemi souseda, které přesahovaly a on je ořezal, načež teda později oznámil, že je hodil sousedovi zpět na jeho zahradu a další den přišel dotaz s tím že, „soused mi osekal větve, které přesahovaly na jeho zahradu a hodil mi ty větve zpět na mou zahradu, mohu mu je hodit zpátky?“ Připomnělo mi to pohádku, kde se píše, že pokud neumřeli, stojí tam až dodnes, tak třeba si sousedé stále přehazují větve tam a zpátky.
Tak jak z tohoto bludného kruhu ven? Co takhle se zase více spoléhat na „selský rozum“ a místo hledání přesného znění co mohu a co už ne se opírat i o jakéhosi ducha zákona, který třeba hned na počátku občanského zákoníku říká, že „soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí...“ Možná, než si půjdeme zase stěžovat na přesahující větve, zamysleme se nad naším sousedem, pozveme jej na skleničku a promluvme si o tom s ním.